neděle, srpna 17, 2008

Budoucí průzkum Měsíce

Na konci minulého roku oznámila řada vesmírných agentur z různých zemí, že se v blízké budoucnosti zaměří na intenzivní výzkum Měsíce. NASA by chtěla poslat kosmonauty na Měsíc do roku 2020. Otázkou je, zda-li se jí to podaří, když má pořád NASA stálé problémy s nedostatkem peněz.

Čína v minulosti mnohokrát prohlásila, že chce vypustit řadu sond na Měsíc, které by později následovaly přistávací moduly s lidskou posádkou. Tato prohlášení nenechala v klidu další rostoucí velmoc - Indii. Indie nemá sice taková velkohubá prohlášení, ale zato již má řadu misí pečlivě naplánovaných. Indický Měsíční program se v současnosti soustředí na misi Chandrayan.

Chandrayan
Jestli vše půjde podle plánu, nová indická sonda, která se skládá z orbiteru a z impaktoru, bude vynesena do vesmíru 19. Září tohoto roku indickou organizací ISRO. Hmotnost sondy o ceně 83 mil USD bude 1304 kg, z toho 90 kg připadne na celkem 11 přístrojů (5 indických a 6 zahraničních).

Mezi hlavní cíle patří pozorování povrchu Měsíce ve viditelné, infračervené a rentgenové části spektra elektromagnetického záření. Po dvou letech tohoto výzkumu začne sonda důkladně mapovat Měsíční povrch s cílem vytvořit kompletní 3D mapu Měsíčního povrchu včetně výskytu chemických prvků na povrchu.

Velkou prioritu budou mít především polární oblasti, kde se očekává, že na dně některých kráterů může být přítomen vodní led.

Některé přístroje pochází z cizích zemí. Americký NASA si platí přístroje M3 a miniSAR, které budou sloužit ke geologickému a radarovému průzkumu Měsíčního povrchu. Evropská ESA zkontruovala přístroje SARA a SIR-2, které se zaměří průzkum chemického složení povrchu. Jeden přístroj má na indické sondě dokonce i Bulharsko. Přístroj RADOM-7 bude zkoumat kosmické záření v blízkosti Měsíčního povrchu. Vědecké vybavení sondy - viz obr.


Sonda navíc nese i modul, který narazí do Měsíčního povrchu. Tento modul bude vybaven spektrometrem, radarem a optickou kamerou pro monitorování událostí během nárazu.

Lunar Reconnaissance Orbiter
Je první sondou nového amerického programu, který by měl vyvrcholit přistáním lidské posádky na Měsíci kolem roku 2020. Start je plánován na říjen 2008 a družici do kosmu vynese raketa Atlas V. Sonda bude obíhat kolem Měsíce po polární dráze nejméně jeden rok.

Hmotnost sondy se odhaduje na 1000 až 1200 kg, z čehož 500 až 600 kg mají tvořit pohonné látky. Mezi hlavní cíle této mise patří zejména
  • - Globální topografie Měsíce
  • - Charakteristika vesmírné radiace na orbitě Měsíce
  • - Komplexní průzkum polárních oblastí včetně možných zásob vodního ledu a doby osvětlení
  • - Mapování při vysokém rozlišení (max 0,5 m), které pomůže v budoucnu vybrat místa pro pilotované přistání
Ke splnění těchto cílů bude sonda vybavena velkým množstvím přístrojů, mezi které patří např. laserový výškoměr LOLA, průzkumná kamera LROC, neutronový detektor LEND, radiometr DLRE, spektrální detektor LAMP a teleskop pro výzkum kosmického záření CRaTER. Přístrojové vybavení sondy:


Jak je vidět obě sondy ponesou přistroje pro studii kosmického záření, neboť kosmické záření, což jsou vlastně vysokoenergetické částice (neutrony, protony alpha částice), představuje velké potenciální nebezpečí nejen pro nezabezpečené přístroje, ale i pro lidskou posádku.

Chemický průzkum Měsíce je rovněž velmi důležitý, neboť nabízí naději na vyřešení energetické otázky lidské civilizace. Výzkum jaderné fúze totiž probíhá již docela dlouho a zatím nepřinesl žádný zásadní posun vpřed. Současné výzkumy jsou zaměřeny na slučování deuteria a tritia v tokamacích za vzniku neuvěřitelně energetických volných neutronů.

Teoretičtí fyzikové navrhují využít pro slučování izotop Helia He3, přičemž by nevznikalo tak velké množství vysokoenergetických neutronů. Ovšem i tato cesta by obsahoval velké množství problémů...

Zdroje a další informace
en.wikipedia.org, cs.wikipedia.org, kosmo.cz, ihned.cz.

Linkuj! Přidej do záložek na Jagg! pošli na vybrali.sme.sk Návštěvní kniha

neděle, srpna 03, 2008

Křižníky Ticonderoga - základ námořní protiraketové obrany

Mezi největší moderní válečné lodi patří křižníky. Jelikož mohou nést spoustu děl, raket a torpéd, mohou se sami zapojovat do válečných operací. Daní za to je ovšem vysoká pořizovací cena. Křižníky jsou natolik drahé, že si je mohou dovolit provozovat pouze 3 státy: USA, Itálie a Rusko (Peru sice provozuje jeden křižník, ale ten koupilo od Holanďanů, kteří ho postavili krátce po druhé světové válce).

Podíváme-li se na charakteristiky ruských a amerických křižníků, zjistíme rozdíl v určení tohoto typu lodí. Sovětské námořnictvo se nejvíce obávalo amerických letadlových lodí, proto sovětské křižníky (třídy Kirov (nyní Ušakov ,viz obrázek) a Slava) byly vyzbrojeny obřími protilodními střelami s dlouhým doletem. Křižníky třídy Kirov jsou obří lodě1 o výtlaku 24690 t, dokážou tak nést 20 protilodních střel P-500 Granit s doletem 500 km. Tyto lodě jsou ovšem produkty Studené války a v dnešní situaci je pro Rusko jejich provoz značně finančně náročný, v současnosti jsou proto v aktivní službě pouze dvě lodi Admirál Nachimov a Pjotr Velikij.


Americké námořnictvo se zase nejvíce obávalo mohutného útoku ruských střel vypuštěných z bombardérů, lodí či ponorek. Jako nejlepší odpověď na tuto hrozbu se ukázalo zkonstruovat velké množství lodí s elektronickým bojovým systémem a velkým množstvím raket.

Současné americké křižníky jsou reprezentovány třídou Ticonderoga. Lodi této třídy dosahují plného výtlaku kolem 9600 tun, což sice není o mnoho více než u současných amerických torpédoborců, ale díky velkému množství nesených zbraní si toto označení zaslouží, jsou totiž vyzbrojeny 122 univerzálními vertikálními vypouštěcími zařízeními. Kromě protiletadlových řízených střel2 z nich mohou odpalovat také protizemní a protilodní střely s plochou dráhou letu a raketová torpéda. Pro efektivní boj proti ponorkám jsou tyto lodě vybaveny dvěmi helikoptéry SH-60 Seahawk.

Protivzdušná obrana těchto křižníků je založena na systému AEGIS. Jde o velmi složitý systém využívající trojdimenzionální radar (3D) s plošně sfázovanou anténou AN/SPY–1. Jedná se o přehledový, vyhledávací a střelecký radar, který je určen k řízení obrany bojového seskupení lodí před napadením ze vzduchu (letadla, helikoptéry, protilodní řízené střely) a z moře (ponorky, nepřátelská válečná plavidla). Ale je schopen i napadat balistické řízené střely. K tomuto účelu disponuje řízenými střelami Standard SM-2ER (RIM–156B) a také střelou SM-3 (RIM–161A), která je v současnosti vývoji.

Střely RIM-161A budou mít dálkový a výškový dosah 500, resp. 160 km. Každá střela SM-3 bude stát více než 3 milióny dolarů. Ponese lehký kompaktní prostředek LEAP (Lightweight Exo-Atmospheric Projectile), který zničí rakety vlastní kinetickou energií v prostoru nad atmosférou; k tomu je LEAP vybaven infračerveným senzorem, výkonou počítačovou jednotkou, GPS/INS naváděcí jednotku a kinetickou bojovou hlavici.

Vysoká kvalita protiraketového systému AEGIS byla potvrzena 21. Února 2008, kdy křižník USS Lake Erie vypustil upravenou střelu SM-3, která úspěšně zničila neovladatelný satelit USA 193, který by mohl způsobit při pádu do obydlené oblasti značné škody.

Zničení satelitu USA 193





Poznámky
  1. Někdy se též označují jako bitevní křižníky. Zpět nahoru.
  2. Zahrnuje rakety typů RIM-66 Standard Missile 2, RIM-162 ESSM, RIM-161 Standard Missile 3 (součást protiraketové obrany). Protizemní střely jsou zastoupeny typem BGM-109 a protilodní typem RGM-84 Harpoon. Zpět nahoru.
Linkuj! Přidej do záložek na Jagg! pošli na vybrali.sme.sk Návštěvní kniha
 

blogger templates | Make Money Online