neděle, února 08, 2009

Nemesis: stručná historie pozemských katastrof

Historie pozemského života je plná expanze a vymírání živočišných druhů. Krátce po vzniku naší planety panovaly na Zemi krajně nepříznivé podmínky, postupně se ale začaly měnit k lepšímu a po vzniku života vždycky byly takové, aby alespoň nějaký druh života mohl existovat. Některé změny byly postupné, jiné se odehrály v relativně krátkém časovém intervalu. Mezi takovéto události patří např. sopečná činnost, dopad kosmického tělesa, nárůst zalednění, či jiné podobné katastrofy.

Paleontologové Raup a Sepkoski na základě statistické studie vymírání mořských živočichů zjistili, že za posledních 250 miliónů let docházelo každých 26 miliónů let k velkému vymírání. Jako nejpravděpodobnější příčinu těchto vymírání určili dopad vesmírného tělesa. V roce 1984 publikoval Marc Davis v časopise Nature práci, která vysvětlovala periodicky se opakující katastrofy na zemi.

Podle této práce obíhá kolem Slunce malá slabě svítící hvězda, červený trpaslík? s velmi výstřední eliptickou dráhou. Nejvzdálenější bod dráhy? by měl být skoro 3 světelné roky daleko. Nejbližší bod jeho dráhy? by měl procházet tzv. Oortovým oblakem komet, tedy obrovskou kulovou oblastí obklopující naší Sluneční soustavu, odkud k nám občas přilétají dlouhoperiodické komet.

Následkem průchodu takového tělesa Oortovým oblakem komet by mohlo dojít ke změně dráhy velkého množství komet, které by tak mohly zamířit přímo do vnitřních částí Sluneční soustavy a zasáhnout i Zemi, což by mělo pro Zemský život katastrofální následky. Důkazem toho, že i malé kosmické těleso dokáže způsobit obrovskou škodu1, je tzv. Tunguská katastrofa, kterou pravděpodobně způsobila malá planetka o průměru kolem 50 m.





Hypotetický partner našeho Slunce nebyl zatím objeven, přesto dostal své jméno - Nemesis (podle starořecké bohyně odplaty). Tato teorie je velmi zajímavá, ale má i své trhliny. Někteří vědci zpochybňují periodicitu výmírání, jiní poukazují na skutečnost, že dvojhvězda Slunce - Nemesis by byla velmi nestabilní, neboť by na tento pár působily silnými gravitačními (slapovými) silami blízké hvězdy a velká molekulární oblaka v blízkosti Slunce.

Stručný přehled vymírání živočišných druhů


Největší vymírání, jak vidíme na obrázku, nastalo asi před 251 mil let, tedy na rozhraní Permu a Triasu. Podle vědeckých studií tehdy náhle vymřelo celkem 70% druhů obratlovců na souši a 90% druhů v moři včetně proslulých trilobitů; stejně náhle zmizely rostliny a hmyz2. Touto událostí se v současnosti zabývá spousta vědců. Jejich snahou ji přinést více světla na příčiny takové obrovské katastrofy.

I když se dosud má většinou za to, že za toto vymírání byl odpovědný prudký nárůst vulkanismu na Sibiři, není vyloučeno, že bezprostřední příčinou vzedmutí vulkanické činnosti byl pád velké planetky. O podobných příčinách se uvažuje i v případě vyhynutí druhohorních plazů, které nastalo před 65 mil. let. Dokonce byl nalez i důkaz - kráter Chixculub u Yucatánu.

Aby toho nebylo málo, nedávno vědci poukázali na to, že za tzv. Cloviskou událost, která nastala před 12900 lety může možná rovněž kosmické těleso. V té době nastal konec severoamerických mamutů a lidí kultury Clovis, navíc se začalo ochlazovat. V tomto případě se uvažuje o explozi komety v atmosféře a jejím rozpadu na menší kusy.

V historii evoluce života hrály dopady kosmických těles důležitou roli - posouvaly vývoj dopředu. Mnohokrát vlastně lidstvu pomohly; kdyby pád planetky či komety nezpůsobil konec dinosaurů, určitě bychom nevznikli. Nyní si sami musíme dávat pozor na nebezpečí z vesmíru, neboť i dopad malého, 300 m tělesa, uvolní energii řádově v gigatunách TNT, což by podle místa dopadu zahubilo od 100 tisíc do 10 milionů lidí.

Zdroje a další informace

en.wikipedia.org - 1,2, cs.wikipedia.org, lidovky.cz, Žeň objevů.


  1. Exploze Tunguského meteoritu byla natolik silná, že v oblasti přibližně 2000 km² vyvrátila a přelámala kolem 60 milionů stromů a zvuk výbuchu byl slyšitelný do vzdálenosti 1000 km. viz: wikipedie Nahoru
  2. Při ostatních vymíráních hmyz nikdy nebyl hmyz globálně zasažen. Nahoru

Linkuj! Přidej do záložek na Jagg! pošli na vybrali.sme.sk Návštěvní kniha

Nahrávám obrázek

Klikněte kamkoliv pro zrušení

Obrázek není dostupný

3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Je tam pár pravopisných chyb:
se ale začal_y_ měnit
které by tak mohl_y_ zamířit
posouval_y_ vývoj dopředu

Ale teorie je to zajímavá, i když docela šílená. Vymírání by se klidně dalo svést na nějaký periodický samočistící proces v přírodě, který odstartuje nějaká nevýznamná záležitost, např. migrace nějakého druhu způsobená změnou teploty o půl stupně. Pak se to šíří jako lavina do té doby, než přežijí životaschopné druhy. Může jít prostě o přirozenou nestabilitu evoluce - nějakou dobu se druhy vyvíjí a pak se to sesype. Pokud evoluce zachovává přibližně stejné tempo, bude vymírání periodické.

Unknown řekl(a)...

nerozumiem tejto vete (zo zaciatku clanku): "za posledních 250 tisíc let docházelo každých 26 miliónů let k velkému vymírání"

predpokladam, ze to nepotrebuje komentar a vidite to tam aj sami ...

filmy řekl(a)...

Ad Bilko. Ano, je to překlep, patří tam 250 mil let. Už jsem to opravil.

 

blogger templates | Make Money Online